Muži, ženy a sexuální násilí

V úvodu je nutné zamyslet se nad skutečností, že ještě žádný zoolog explicitně nezaznamenal znásilnění u zvířat v divočině. Dnes jsme si všichni vědomi toho, že u lidí je tento jev paradoxně relativně častý. Kde je tedy důvod tohoto rozdílu? Sex mezi zvířaty je považován za páření, což je pevně cyklická činnost vycházející z biologických signálů samičky (nazývá se samičí říje). V obdobích, kdy se určitý živočišný druh nepáří, je zcela normální záležitostí téměř striktní odmítání sexuálního aktu.

Muži, ženy a sexuální násilí

V úvodu je nutné zamyslet se nad skutečností, že ještě žádný zoolog explicitně nezaznamenal znásilnění u zvířat v divočině. Dnes jsme si všichni vědomi toho, že u lidí je tento jev paradoxně relativně častý. Kde je tedy důvod tohoto rozdílu? Sex mezi zvířaty je považován za páření, což je pevně cyklická činnost vycházející z biologických signálů samičky (nazývá se samičí říje). V obdobích, kdy se určitý živočišný druh nepáří, je zcela normální záležitostí téměř striktní odmítání sexuálního aktu.

Zooložka Jane Goodallová zkoumala příčiny promiskuitního chování šimpanzů, přičemž pozorovala i důvody odmítání některých samců samicemi. Došla k závěru, že vždy nakonec po určitém čase vždy dochází k dobrovolnému svolení samičky ke styku. Samec je si dobře vědom, že se bez souhlasu samičky pářit nemůže. Mezi šimpanzi neexistuje žádná podobnost s lidským znásilněním, nenalézáme zde ani žádnou formu prostituce. Je však nutné podotknout, že znásilnění není pro zoology nijak důležitým jevem a není proto ani objektem jejich zájmu.

Lidské jednání se v mnohém liší, protože mezi lidmi může ke koitu docházet prakticky kdykoli. Ženy kromě toho nemají žádné podobné projevy, jako např. zrůžovění pohlavních orgánů, čímž by svým protějškům jasně dávaly najevo svou připravenost k páření. Tyto schopnosti se vytratily v důsledku evoluce. Lidské touhy se proto častěji odehrávají více v hlavě, proto takové představy nejsou nutně spojeny s potřebou reprodukce. Není tedy divu, že muži projevují zájem o ženu kdykoli. Potřeba sexuálního aktu tu již není spojena s biologickou připraveností a ochotou ženy. Muž jako lidský samec znásilňuje z toho důvodu, protože jeho složité psychické pochody a komplikované prožitky ho natolik matou, že ho nutí k takovému jednání.

Dále můžeme mluvit o vztahu mužů ke znásilnění za válečného stavu. V dějinách bychom nenašli válku, ve které by nebyly ženy znásilňovány. Je to nehoráznost, ale zároveň nevyhnutelnost. Soupeřící muži si tímto způsobem řeší spory mezi sebou, přičemž se snaží o podmanění si všeho, co patří nepříteli. To se paradoxně týká i „svatých válek“! Ve válce totiž platí poněkud jiná pravidla. „Dovoleno“ je zabíjet, tedy i znásilňovat. Válka je proto dobrou ukázkou toho, jak muži opovrhují ženami. Žena je odsunuta stranou a stává se věcí, tedy jakousi pomůckou. Válka z mužů strhává nálepku rytířskosti a civilizovanosti. I Čingischán hlásal, že je potřeba nepřítele zlomit i tím, že pojmeme i jeho nejžádoucnější ženy a uděláme s nimi vše dle vlastní vůle. Takové znásilnění je potom považováno za hrdinské. Ze ženy se tím stává velmi cenná válečná kořist.

Nesmíme však zapomenout zmínit ani případ mýtického hrdiny Jacka Rozparovače, který se nechvalně proslavil sexuálně motivovanými vraždami. Stal se legendou, i když jeho sláva neměla pozitivní kontext. Důležitým měřítkem posuzování znásilnění je tedy i tradování pověr a mýtů, kterými jsou často takové trestné činy ospravedlňovány. Mezi muži často kolují takové názory, jako např. „všechny ženy chtějí být znásilněny, říkají si o to…“ či „žádná žena nemůže být znásilněna proti své vůli“. Mnohem nebezpečnější mohou být paradoxně i některé rady, jako např. „když už se znásilnění nevyhnete, alespoň se uvolněte a užijte si to“. I tím se znásilnění nebezpečně blíží k legitimnosti. Nejhorším výsledkem však zůstává, že se některé ženy samy následně s takovými přesvědčeními ztotožňují.

Položme si tedy tuto otázku: „Opravdu žena touží být ponižována?“ Musíme si uvědomit, že fyzická převaha je výsadou muže, nikoli ženy. Dle mýtů je nejlepší ženská hrdinka předurčená k tomu, aby na konci příběhu byla usmrcena. Podobně i hollywoodská továrna na sny vytváří nový prototyp křehké hrdinky se zjevně zranitelnou povahou. Skutečný čin má však na míle daleko od snů a pohádek. Žena není v pozici, aby mohla volit bitevní pole a způsob boje. Žena nemůže vyhrát, maximálně se může pokusit o útěk a vyjít z této děsivé zkušenosti bez zranění. Ženskost bohužel učí ženu prohrát, má totiž jiné fyziologické předpoklady, s čímž se musí celý život vyrovnávat.

Z výzkumu Brendy Brownové v memphiské oblasti vyplývá, že znásilněno bývá jen 1,02% prostitutek, tedy minimum. Negativně však můžeme hodnotit skutečnost, že pouze 2% všech nahlášených znásilnění nebývá založeno na pravdě a jsou zcela smyšlená. Jaký je tedy „metr“ policie, když posuzuje, zda došlo ke znásilnění či nikoli? Podle čeho se má řídit soud, když má k dispozici pouze slovo ženy a proti tomu slovo muže? Soudce Sir Matthew Hale v 17. století řekl, že znásilnění je obvinění, které se lehko vznáší a obtížně dokazuje, ale ještě obtížnější je obhajovat muže, který nikdy není úplně nevinný. Proto je nutné vše důkladně a obezřetně posuzovat, než soud vysloví svůj verdikt.

Patrně všichni civilizovaní lidé se dnes shodují v názoru, že znásilnění má ve své podstatě blíže k projevu zločinnosti než k projevu mužnosti. Znásilnění se totiž podobá loupeži či přepadení. Agresor si násilím bere pohlavní styk pod pohrůžkou násilí. V americkém právu musí penis proniknout do vagíny, tedy jedná se pro tuto potřebu o heterosexuální styk, ale zákonodárcům často nedochází, že jiné techniky pohlavního ukájení jsou pro ženu mnohem traumatičtější (např. nucení k orálnímu či análnímu styku). Důležitá tedy pravděpodobně nebude cesta, kam tzv. útok vede, ale onen úmysl ponížit druhého člověka a omezit jeho svobodu a práva. Dnes se tyto zkušenosti konečně začínají zohledňovat, ale jedním z mnohých stálých nedostatků zůstává, že za znásilnění bývá nadále považován obvykle jen útok na „nemanžela“. Podle tohoto předpokladu pravděpodobně znamená sňatek sex za jakýchkoli okolností.

Útok se sexuálním kontextem musíme tedy považovat jako napadení celistvosti osobnosti a narušení svobody člověka. Je paradoxní, že po obětech loupeží nikdo nechce důkaz kladení odporu lupičům. Při sexuálním napadení, kde je násilí neoddělitelnou součástí činu, se naopak zjišťuje, zda oběť kladla agresorovi dostatečný a adekvátní odpor. Žena je často „apriori“ považována za toulavou, neopatrnou a mnohdy i hloupou bytost. Muž je považován za cizince, který hledá…

Dle Clintona Duffyho, správce věznice v San Quentinu, ženy mnohdy porušují základní pravidla bezpečnosti. Chovají se totiž jako návnada pro násilníky, když například zapomínají zatahovat závěsy v době, kdy se převlékají či koupají. Podobné varování vyšlo i v Reader´s Digest. Statistiky říkají, že jen ? znásilnění pochází od cizích mužů.

Je nutné si uvědomit, že žádný zákon není dostačující, dokud nebude dobře pochopen problém sexuálního vykořisťování žen. Muži totiž mají na své straně hlavní výhody. Mají vyšší váhu a jsou mnohem vzrostlejší. Rovněž se od dětství učí prát a bojovat, kdežto ženy se odmalička vyhýbají fyzickým sporům, protože tradice a společnost velí, aby žena byla krásným a milým doplňkem může, tedy jakousi zranitelnou laní, která by měla být chráněna.

V současnosti i žena dostává možnost protlačit se do sportovních odvětví, která byla dříve dle tradic pouze mužskou záležitostí. Tím se buduje skutečná rovnoprávnost. V Reader´s Digest vyšlo mnoho feministických článků o sebeobraně žen. Píše se zde o technikách kopu do rozkroku či zatlačení palce do oka. Všechny techniky, ač fungují zázračně, jsou však k ničemu, pokud se ženy nebudou již od útlého věku připravovat k sebeobraně, aby všechny zábrany z přestupování tradičních zákazů těla k obraně byly konečně překonány. Pravděpodobně pouze tím se žena stane v každém ohledu rovnocenným soupeřem muže.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=494522

Použitá literatura

1. Brownmiller, S. Proti naší vůli: muži, ženy a znásilnění. In: Dívčí válka s ideologií. Praha: SLON 1998, str. 134 – 166.

Autor: Mgr. David Simota

Bc. David Simota, DiS.

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Komplementarita a tolerance v sociologii

Rodina, manželství a kohabitace

Terorismus - staronová forma násilí

Další články z rubriky

Zeměloďka jako změna společenské smlouvy?

Trestné činy z nenávisti v Slovenskej republike a Českej republike v období 2009 – 2015

Reštrukturalizácia a lokálna konfigurácia fínskej miestnej samosprávy

Vložit komentář